«Během studia jsem si všimla, že se můj postoj k cibuláku změnil. Dříve jsem ho vnímala jako luxus. Pak už to byla jen ‘babiččina’ nezajímavá výzdoba. Modrá a bílá mě nudily, chtěla jsem barvy v porcelánu, což nebyl snadný úkol a to mi jen přidalo na nadšení. Podobně teenageru, jsem prožívala vnitřní vzpouru. Zavrhla jsem veškerou klasiku a chtěla jsem změnit svět umění. Použití cibuláku bylo vždy provokací, ale duchovně jsem dospěla a věci se změnily. Tentokrát jsem se rozhodla «dát hlas» cibuláku, udělat z něj hlavního vypravěče. Nemyslím si, že já sáma mohu něco změnit, ale myslím si, že bychom všichni měli změnit své postoje, a například, učinit práci v továrně víc prestižnější.«